Náčelníci 5P

Každý podnik musí mít svého šéfa - Pětipéčko má Náčelníka. Tento středobod perutního života jako celku i každého člena samotného s sebou nese kromě značných poct a velké vážnosti (podle Stanov musí člen svého Náčelníka řádně ctít a bránit) i jedno specifikum: Náčelník musí »nejpozději v 5. ročníku odstoupit a vypsat volby na svoje místo«. Zatím se žádný z Náčelníků nepokusil vyhnout své transformaci v Exnáčelníka, a proto se Peruť sklonila během uplynulého desetiletí jiz pod čtyřmi náčelnickými meči. A co víc, pátý Náčelník 5P by se měl chopit svého žezla na oslavě desátého výročí existence Peruti. Ať žije a moudře vládne.

Tomáš Mikeska
(1994-1997)

První Náčelník na začátku své kariéry v 5PV deseti letech se pomalu z dívky stává žena a z chlapce muž. Tak i 5P nám vyrostlo a částečně i dospělo. Na počátku stála studentská recese, ale miminko chtělo své, a tak si dnes troufám říci, že 5P vyrostlo v seriózní a uznávanou studentskou organizaci. A toto je moje vyznání z desetiletého odstupu.

Přesně před deseti lety, 18. října L. P. 1994 (to mi bylo teprve 21 let, toto ale utíká), došlo na ustavující schůzi v hospodě Na Baráčnické rychtě - jsme vlastně takoví »pivní baráčníci« - k založení První Pražské Pedagogické Pivní Peruti. Po vypjatých volbách všech přítomných jsem se stal prvním Náčelníkem 5P a vydrželo mi to až do roku 1997. Byla to krušná léta! Organizace byla v plenkách, ale na nové chyběly peníze. Pětipéčko se neustále počůrávalo, a to hlavně v restauračních zařízeních U Kotvy, ale také U Kulaté báby a na Záložně v Brandýse nad Labem, kde mělo zejména v roce 1995 odloučené pracoviště. I první stanovy organizace a všechny administrativní formality vznikaly mezi přednáškami a semináři ze staroslověnštiny a nonstopem U Kotvy.

Pevné pouto mezi 5P a KDDD bylo utužováno na různých studentsko-profesorských veselicích. Vedle oslav výročí perutě jsme začali společně slavit Vánoce, narozeniny našeho Čestného prezidenta prof. Petra Čorneje i dalších členů organizace. Pořád jsme něco slavili!

Ne vše se v Pětipéčku povedlo! První pokus narušit jednotu 5P nastal založením tzv. Čornoj Sotni, jejíž dva (pardon tři) členové prosazovali pití pouze černého piva. Někteří spolukolegové zase dobrovolně opustili řady 5P, protože nechtěli chlastat organizovaně, viď Románku a Bobane, pamatujete...

Když jsem předával funkci Náčelníka Frantovi Gruntovi, na jednu stranu se mi ulevilo, že už nebudu muset vedle studia stíhat i spoustu zařizování s 5P, na stranu druhou mi to už druhý den ráno chybělo. Najednou jsem nebyl v centru dění, vše se již točilo kolem jiných... Těm všem, kteří se točili kolem mě, ale i v dalších letech kolem ostatních Náčelníků, těm všem bych chtěl moc, moc a moc poděkovat. Všem těm Majklům, Šumákům, Kubelíkům, Džordžům, Šmejkům, samozřejmě i Pepinkám, Aničkám, Katkám a všem ostatním, které jsem zde nevyjmenoval (promiňte mi to). Jsem moc rád, že Pětipéčko těch dest let vydrželo, v což jsem ani nedoufal. Proto mu přeji spoustu štěstí a moře piva do dalších let.

František Grunt
(1997-1999)

Druhý Náčelník na jednom z LPPT vyjevuje, kam jej srdce táhnePamatuji si to jako dnes. Rok 1997, Benátky nad Jizerou, klubovna místního fotbalového mužstva, nedopečené prase. Dostal jsem žlutý obleček, čelenku, luk a šípy a stal jsem se historicky druhým Náčelníkem 5P. Tak začala druhá etapa, kdy po otcích zakladatelích nastoupila nová krev, což se samozřejmě projevilo některými změnami a nápady, které snad posunuly vývoj dopředu.

Podařilo se rozjet některé nové věci, které se již nedotýkaly pouze pivní organizace, ale měly celofakultní charakter. Členům 5P se podařilo významně infiltrovat Akademický senát, obnovit tradici reprezentačních plesů, byl založen Nadační fond PPPP, jehož hlavní náplní bylo vydávání sborníku Marginalia Historica. Roky 1997-1999 jsou tedy příkladem, kdy se spolkové aktivity začaly rozbíhat i do jiných sfér.

Na pivo jsme také nezapomněli, od těchto dob se tradují říjnové výjezdy do Chrástu. Vzpomínám také na usilovné hledání vhodného prostoru, kam bychom se všichni vešli, na bujará Předsednictva v Crazy Horse a mnoho dalšího spojeného s krásnou atmosférou studentských let.

Rád bych také poděkoval všem, kteří se na této etapě vývoje 5P podíleli.

Miroslav Houska
(1999-2001)

Prase už bude - třetí Náčelník v ChrástuNikdo si patrně nedokáže představit, kolik piva se už vypilo a kolikrát již byl zbědovaný Střízlivý Duch ochuzen o naši společnost od okamžiku, kdy jsem opouštěl místo Náčelníka 5P. Nikoliv s lehkým srdcem, avšak lehčí o mnoho starostí, předával jsem náčelnické insignie spolu s radostmi i povinnostmi na skráně i bedra mého nástupce. Avšak při matném rozpomenutí, jež je zaviněno mlžným alkoholovým oparem zapomnění, se mi, coby bývalému Náčelníkovi, na těch několik let v příjemné a rozrůstající se společnosti členů a přátel 5P vracejí vzpomínky velice příjemné.

Byla to léta 1999-2001, která zůstanou v mé mysli nerozlučně spjata s kobyliskou vozovnou, místním sálem a občas místy nemístnou paní domácí. Avšak střízlivě vzato: měla s námi paní šéfová a její rodina dost často nadlidskou trpělivost. V této době se totiž Pětipéčko rozrostlo do úctyhodných rozměrů a i já jsem shledával, že organizovat a místy i umravňovat cca 120 dospělých lidí není nic jednoduchého. Natož po nich uklízet (já výjimečně - pouze 1x dámské WC od zvratků), anebo je hlídat venku, když právě zatahují tramvaje... Toto vše totiž bylo v popisu práce paní vrchní. Včetně obsluhy a sem tam i příjemného úsměvu či milého slova. Všechna organizační úskalí těchto i jiných akcí (co třeba pečené selátko v Chrástu - labužníci) jsou nenávratně zapomenuta. Vzpomínám (pokud to jde), a velice rád, na všechny milé a příjemné okamžiky z náčelnických let, na příjemnou a vybranou společnost, ve které jsem se pohyboval, na všechny, kteří mi byli nápomocni radou či skutkem a těm děkuji. V neposlední řadě musím připomenout, že mé náčelnictví by nebylo úplné bez nezištné podpory Honzy Šmejka Šmejkala.

A už dost patosu a sentimentu. 5P je přeci studentský spolek pro neutuchající zábavu a veselí, tak jej stále v těchto mezích udržujme. Buďme svorni! Nechť Katamahú neustále ochraňuje naši žízeň!

 

PS: Těch prvních deset let je přeci teprve slibný začátek, našemu Pětipéčku pomalu skončí doba dětství a za chvíli přijde puberta. Snad nebude moc vyvádět.

Petr Mikeska
(2001-2004)

Čtvrtý Náčelník při přípravě své derniéry, na volbě pátého Náčelníka 5PJako čtvrtý Náčelník 5P jsem převzal vládu nad naší pivní družinou z rukou Míry Housky v roce 2001. Inaugurační oslavu spojenou se 7. výročím 5P nerozdýchala provozní Brouková a my se museli poohlédnout po jiné lokalitě. Po ročním bujarém veselení v CI5 jsme zakotvili v Cípu a stěhování, zdá se, nekončí...

Pro spolehlivější spojení s Katamahúem byl jako zástupce Kaplana s titulem Světící Kaplan uveden v úřad Martin Rejšek, osoba pro tento účel nanejvýš povolaná. Zavedli jsme nové ocenění PiZna roku, které nahradilo dříve existující titul PiDr. Podařilo se nám zahájit výrobu triček s logem 5P a po roční pauze obnovit pořádání plesů Pedf UK, na jehož přípravách se významně podílelo a podílí nemálo členů Perutě.

Na závěr bych rád poděkoval Kačence Procházkové za její pomoc při organizování akcí. I středověcí výběrčí daní by se od ní leccos přiučili. Mé druhé poděkování patří dnes již téměř »fosilnímu« veteránovi Honzovi Tilschovi, který naštěstí snad desetkrát odložil odstoupení z funkce Šéfredaktora Bylténu a naše oblíbené periodikum připravuje i nadále z otcovskou láskou. Dík i jeho redakci (Roman Čornej) a všem dopisovatelům.

Tak končí prvních deset let 5P, nyní již záleží jen na vás, na nás, ale hlavně tam dole na vás!

 

PS: Pivo se bude vařit a pít pořád!